Oním podnětem (A) není „on je nevychovaný, on nezná svoje místo v rodině, on je dominantní“, ale opravdu něco konkrétního. Například „pán sedí u stolu a má před sebou jídlo.“ Chováním (B) není „pes zlobí“, ale třeba „pes se postaví na zadní vedle pána a čenichem se ho dotýká.“ A oním následkem (C) není „prohráli jsme“, ale „pes získal potravu.“ Jakmile máme tenhle rozbor, je potřeba se zeptat, zda byl pes svým chováním úspěšný. Pokud ano, bude se chování prohlubovat (tedy odborně řečeno „bude se posilovat“). Pokud ne, bude chování potlačeno a šance na jeho opakování se zmenšují. Řekněme si ještě, že jak psí úspěch a neúspěch se dělí celkem na 4 kategorie (pozitivní a negativní posílení, pozitivní a negativní trest…ale to uvádím raději v delší verzi komentáře na webu www.treninkjerozhovor.cz podrobně rozebírám i ve svých dvou knížkách.
Pokud si zautomatizujeme v hlavě tenhle způsob uvažování, začnou být události kolem nás velmi prosté a logické. Například právě to žebrání u jídla:
A (podnět): Člověk položil na stůl jídlo a sednul si vedle něho.
B (chování): Pes se postavil vedle člověka na zadní a dotýká se ho čenichem.
C (následek): Pes jídlo získal. Bylo to tedy pozitivní posílení a tento jeho zvyk se bude prohlubovat.
Co s tím? Jednoduše změnit A,B nebo C, protože změnou kterékoliv z těchto tří složek se změní i celek. Jak změníme A, tedy podnět? Například nebudeme vystavovat psa situaci, kdy je v místnosti s člověkem a jídlem na stole. To koneckonců také majitelé v tomto díle dělají, když na dobu jídla zavírají psa do vedlejší místnosti. Je otázkou, jestli tam pes nezačne hlasitě žebrat a následkem toho nebude to, že ho majitelé pustí ven a k jídlu…ale to už je jiný příběh.
Jak změnit B, tedy chování? Můžeme například naučit psa, aby během jídla odešel na konkrétní určené místo a tam čekal na potravu. Ideální by bylo naučit ho, ab tam šel sám a bez povelu. Možná by bylo úplně nejlepší udělat pro začátek normální tréninkovou lekci, kdy se na zem položí podložka a vedle ní miska na jídlo a kdykoliv pes vstoupí na podložku, je do misky vhozena odměna. Následuje postup, který podrobnější rozebírám opět v delší verzi komentáře ne svém webu. Když budeme postupovat tak, aby pes vše pochopil, předáme mu informaci „pokud chceš potravu, kterou má člověk, nežebrej, ale přesuň se na podložku k misce a tam vydrž. Jedině tak získáš to, po čem toužíš.“ Tímhle způsobem jsme nakonec schopni zařídit, že pes, jakmile uvidí člověka sedat ke stolu, půjde na svou podložku a bude čekat u misky na potravu, až člověk dojí.
Poslední možností je změnit pouze následek (C), tedy udělat ve chvíli psího žebrání něco, co bude pro psa neúspěchem. Tedy například udělit mu nějakou formu trestu. Jakkoliv se na „správné potrestání“ ptá každý majitel vždy jako první, je to ve skutečnosti mnohem obtížnější metoda, než naučit psa jiné úspěšné chování. Všimněte si, že i v tomto dílu několikrát zazněla otázka „Jak ho mám správně potrestat?“ ale nikdo se nezeptal „Jak ho mám naučit jinému chování?“. Nejjednodušší verzí, jak udělat žebrání neúspěšné a přitom se nepouštět do drsných trestů, je psovi za žebrání nic nedat. Co ale udělá Dixie,který už si takhle jídlo mockrát vyžebral? Zvláště pokud u stolu sedí pán, u něhož to už tolikrát vyšlo? Dixie nejprve své už tolikrát úspěšné chování zesílí, tedy bude dotírat o poznání silněji a pokud v tu chvíli potravu dostane, bude příště rovnou od začátku dotírat se zvýšenou intenzitou. Vždyť se právě naučil, že slabě to nestačí, musí se hodně! Takovým způsobem bychom ho dokázali naučit žebrat úplně nesnesitelně. On totiž nezná jiný způsob, jak tu potravu získat a žebrání mu už tolikrát vyšlo. To, že pes zesílí před tím, než vše vzdá, je typický jev vždycky, když se snažíme již tolikrát posílené chování ignorovat a čekáme, že zmizí. Pán by mohl psa teoreticky i potrestat…jenže Dixie je z útulku, podle komentáře je občas nečekaně agresivní a nikdo nezná jeho historii. Co když byl předtím bitý a zvolený trest mu najednou připomene kritickou situaci? Co když se tím zkazí vztah s majiteli, co když na ně začne kvůli tomu více vrčet a oni ho kvůli tomu budou více trestat a najednou bude ze všeho začarovaný kruh, ze které je těžké vystoupit? Tohle může být ošemetná záležitost. Zkrátka, jak vidíte, změnit jen následek, pouze trestat, když psovi nedáme jinou šanci a nenaučíme ho „co bude úspěšné“ není snadné řešení.
Co bych tedy poradil majitelům Dixieho? Nevidět vždy jen psí chování a svůj problém, ale začít uvažovat v kontextu podnět (A), chování (B), následek (C). A podle stejné logiky se podívat třeba i na jiné situace, které jsme v díle viděli – například pes silně táhne a majitel postupuje jeho směrem, pes uposlechne přivolání a hned po příchodu je mu silou zatlačen zadek k zemi. A hlavně bych jim doporučil vždycky uvažovat nad tím, co ten pes dělat má, jaké konkrétní chování po něm chtějí. Nezlobit a neotravovat není chování, chováním je vždy jen „něco dělat“. Když si tohle každý majitel ujasní, začne být svět pro něho i jeho psa mnohem jasnější.
RNDr. František Šusta, PhD.
Sdílejte článek!
KONTAKTNÍ ADRESA:
Kočka není pes
V Tůních 11
Praha 2
tel: 725 427 929
e-mail: info@kockanenipes.cz
FAKTURAČNÍ ÚDAJE:
EPIPHANY Pictures s.r.o.
IČO:034 98 549
V Tůních 1357/11
120 00 Praha 2
OSTATNÍ:
PRODEJNY:
