V tréninku zvířat je, pokud jde o časovou prodlevu, vžité pravidlo 3 vteřiny. Tahle časová perioda (u některých zvířat dokonce ještě kratší) by měla teoreticky ve zvířecím mozečku oddělovat souvislosti. Pokud přijde následek po zvířecím chování déle, než po třech vteřinách, není již zdaleka jisté, že si ho zvíře se svým chováním spojí. Pokud se tedy majitel na psa zlobí s více než třívteřinovým zpožděním, nemá příliš velkou šanci, že mu pes porozumí a to zvláště, pokud ho předtím ani nenaučil, které chování je správné. Situace takového psa je podobná situaci česky mluvícího pracovníka, který by byl nucen pracovat v maďarsky mluvící firmě a dvakrát denně by ho někdo nečekaně u pracovního stolu seřval v maďarštině. Nejen, že by nic nepochopil, ale jeho psychika by se tím zhoršovala, což sebou jak u lidí tak zvířat nese hlavně prohloubení zlozvyků. A co je tím „zlozvykem“, který si takový pes ve stresu prohloubí? Třeba právě to čůrání v domě, které si pak majitel vysvětlí jako psí zlomyslnost a vše pokračuje dál v začarovaném kruhu.
Pojďme se tedy na problém podívat s trochou systému podle logiky trenérů zvířat. A aby to bylo snadnější, budeme si klást otázky:
1) Problém je třeba řešit tam, kde začal a ti psi jsou dva. Začal ten problém u obou naráz nebo ne? Vzpomeňme si, že Max, který byl v bytě první, doma nečůral a uměl se venčit venku. Čůrání v bytě zahájil až Viki, který přišel z útulku, a Max se přidal. Takže, i když dneska už v bytě močí oba, bude potřeba zaměřit se víc na Vikiho.
2) Dokážeme poznat, proč to Viki dělá a co mu to přináší? Tady by majitel mohl vykřiknout „Dělá to proto, aby ukázal, že doma vládne on!“, Nebo v ještě horším případě „Dělá to proto, že je dominantní!“ Jenomže tím nepopisuje ani příčinu ani následek chování. Ve skutečnosti jen dává zvířeti nálepku, přes kterou už pak sám nevidí realitu. Reálným podnětem je něco mnohem prostšího – prostě vnitřní puzení nebo přeznačkování předchozích pachů. Vždyť my vlastně o Vikim vůbec nevíme, jak často se chodil venčit v útulku, jak dlouho vydrží bez venčení a vůbec jaké byly v útulku jeho návyky. Rozhodně nečůrá ze msty, aby majitele naštval, tím si můžeme být jistí.
3) Jaké chování ho tedy chceme přesně naučit? Člověk by mohl odpovědět „Nečůrat v bytě“. Jenomže „něco nedělat“ není chování. Chováním je vždy jen „něco dělat.“ A tím „něco dělat“ může být v tomhle případě „vydržet“ a nebo „sám si říci o venčení.“ Naučit ho vydržet znamená v zásadě znát dobu, po kterou to pes teď zvládá a tu prodlužovat. Říci si o venčení, to už je trochu složitější a chce to postup.
4) Jaký zvolíme postup? Existuje řada možností, z nichž já navrhuji následující .Bude potřeba postupovat opravdu jako od štěněte. V první řadě je nutné maximálně odstranit pachy po předchozích loužičkách v bytě, aby tak nedávaly psům podnět k dalšímu značkování. Dohlížet na psy je samozřejmě důležité, ale málokdo to zvládne po celý den. Proto by se dalo opravdu určit konkrétní místo, kde pes čůrat smí, popř. i omezit vstup do některých místností. Umožnit čůrání na konkrétním místě lze samozřejmě jen u malých psů s malým množstvím moči, jako jsou Max a Viki, ne u velkých. Toto místo ale musí být naprosto jasně odlišitelné od zbytku bytu a nezaměnitelné. Tedy ne „prostě koupelna“, ale třeba konkrétní podložka či jiný opravdu nezaměnitelný povrch se zbytkem pachu z předchozího značkování. Tato podložka musí zkrátka fungovat jako podnět „tady můžeš.“ Dále by bylo potřeba podporovat a klidně i odměňovat psa za čůrání venku – nicméně toto odměňování musí mít svoje pravidla (která opět rozepisuji v delší verzi textu) jinak se zvrtne. V poslední fázi, kdy pes už čůrá cíleně venku a doma chodí už jen na podložku, se podložka v době, kdy člověk na psa dohlíží, odstraní. Pes, který nemá místo, kde by v bytě čůral (nemá podnět), si o venčení řekne, na což člověk musí hned reagovat. To je totiž to skutečné chování, které lze pozitivní cestou naučit – ne „nečůrat doma“, ale „říci si o venčení.“ A hlavně, je to komunikace mezi psem a jeho člověkem. A ta, podle mého názoru, chyběla Maxovi i Vikimu nejvíc.
Plnou verzi textu s podrobně rozepsaným návrhem postupu při odnaučování čůrání v bytě uvádím na svém webu http://www.treninkjerozhovor.cz/t_cz/2196/760/aktuality/komentar-pro-kocka-neni-pes/
RNDr. František Šusta, PhD.
Sdílejte článek!
KONTAKTNÍ ADRESA:
Kočka není pes
V Tůních 11
Praha 2
tel: 725 427 929
e-mail: info@kockanenipes.cz
FAKTURAČNÍ ÚDAJE:
EPIPHANY Pictures s.r.o.
IČO:034 98 549
V Tůních 1357/11
120 00 Praha 2
OSTATNÍ:
PRODEJNY:
